USA
Režie: Glenn Ficarra, John RequaHrají: Steve Carell, Ryan Gosling, Julianne Moore, Emma Stone, Marisa Tomei, Beth Littleford, John Carroll Lynch, Kevin Bacon
Filmoví kritici se obecně shodnou na tom, že "objektivní recenze" neexistuje. Ať se autor snaží sebevíc, vždy na něj, třeba i nepřímo, působí vliv jeho vlastních zkušeností, dojmů a nálad. A pokud dotyčný tvrdí opak, tak sice lze ocenit jeho snahu, ale jen za předpokladu tichého uvědomění si, že kecá.
Nač tyhle řeči okolo? Aby bylo více pochopitelné následující prohlášení - tato recenze není objektivní. Lze dokonce říci, že méně objektivní recenzi by jste hledali dosti dlouho. Důvodů je hned několik:
a) Mám v oblibě Ryana Goslinga a Julianne Moore.
b) Mám rád, když se komik pro jednou chopí vážnější role (což Carell udělal už v Dan in Real Life, ale zde to víceméně platí taktéž).
c) Mám rád příjemná filmová překvapení, kterým tento snímek, od kterého jsem nic nečekal, jistojistě je.
Já, já, já. Ano, tenhle film se mi líbil, a proto výtkám přenechám pouze poslední odstavec.
Tvůrci se nijak nezdržují obšírným představováním hlavních postav. Hned v první scéně se Cal Weaver (S. Carell) dozví, že ho jeho žena Emily (J. Moore) podvádí a že by si namísto chutné večeře dala jeden čerstvý rozvod. Pro chudáka Cala je to poměrně šok, jelikož Emily poznal již na střední škole a jinou ženu tedy logicky nikdy neměl. Je mu přes čtyřicet, má tři děti a dobrou práci, a najednou tohle. Škoda, no.
Ze své náhle nabyté svobody si tedy vybere jednu z mála výhod, které přináší - začne trávit valnou většinu svého života v barech, kochajíce se přítomnými dámami. Ale z několika důvodů, kterým vévodí jeho věk a ošuntělý vzhled, se nikdy neodhodlá k tomu nějakou z nich oslovit. To vše ale pouze do dne, kdy si ho všimne místní polobůh, Jacob Palmer (R. Gosling, foto), a ukáže mu "jak na věc".
Toť pouze jedna příběhová větev z mnoha, kterým se snímek věnuje. Podobně jako v Lásce nebeské, ke které je občas přirovnáván, ačkoliv jejích kvalit úplně nedosahuje, sledujeme osudy mnoha zdánlivě cizích lidí, jejichž vzájemné vazby poodhalujeme až postupem času.
Z hlediska námětu by Crazy, Stupid, Love nebyla zas tak vyjímečným počinem. No... ona jím vlastně není ani z žádného jiného hlediska, pokud mám zobecňovat a uznat krutou pravdu. Krom několika překvapujících zvratů nepřichází scénář s ničím extra novým, nepočítáme-li překvapivě inteligentní a svižné dialogy. A ačkoliv se v průběhu několikrát šikovně vyhne zjevnému klišé (byť třeba jen konstatováním hlavního hrdiny: "To je ale klišé"), v závěru sklouzne do naprosto tuctové produkce a mně osobně, zahořklému cynikovi, ten neoriginální a přeslazený happyend úsměv na tváři opravdu nevykouzlil.
Ale nač předbíhat. Bláznivá, zatracená láska je příjemný film. Takového druhu, u kterého nemusíte příliš přemýšlet, ale zároveň si drží nějakou úroveň, nepůsobí hloupě a vyvolává emoce přesně tam, kde chce, a to emoce různorodé, od radosti, přes lítost až po smutek. Je reálný, upřímný a zručně natočený. Nebýt tedy zbabraného závěru, bylo by mé nadšení ještě větší. Takhle tady nadšení sice je, ale stále v rámci únosnosti - nechystám se v blízké době psát autorům o autogram.
89%
Žádné komentáře:
Okomentovat