Povídky z kuchyně (2003)

Salmer fra kjøkkenet

Norsko / Švédsko

Režie: Bent Hamer

Hrají: Bjørn Floberg, Leif Andrée, Reine Brynolfsson

Neznámý režisér, neznámí herci, neznámý film. Což ostatně platí téměř o všem, co pochází ze severní Evropy. A to je zajisté škoda.

Jak již název snímku napovídá, vše se točí okolo kuchyní, konkrétně kolem jedné specifické. Po skončení 2. světové války se švédští experti dlouho a marně pokoušeli vyvinout kuchyňskou linku, která by vyhovovala nejen hospodyňkám, ale i jejich partnerům a starým mládencům, kteří měli tvořit hlavní složku mezi odběrateli. Proto vyslali do malé norské vesničky, ve které byla hustota nezadaných chasníků vyšší než jinde, osmnáct svých pozorovatelů s úkolem mapovat jejich pohyb po kuchyni a jejich potřeby v ní. Vybaveni byli pouze vysokou židlí pro lepší perspektivu, zápisníkem, a zákazem jakkoliv  komunikovat s pozorovaným subjektem.

Jedním z oněch pozorovatelů je i Folke Nilsson, nasazený do domácnosti málomluvného introverta Izáka. Ten se do projektu přihlásil jaksi nedopatřením a když zjistí, že není úniku, přesune své jídelní centrum do ložnice, ignorujíc zničený pohled nebohého návštěvbíka. Ten si je vědom, že následující dny stráví pozorováním ničeho.

Jelikož by ale divák podobné „pozorování ničeho“ nejspíš nezvládl, Folke se nakonec dostane Izákovi pod kůži, respektive dostane Izáka do kuchyně a začne tím pomalé, ale pevné sbližování těchto dvou podivných charakterů.

Stejně jako valná většina severské tvorby se i Povídky z kuchyně věnují především sociální problematice s hlubokým důrazem na propracované charaktery. To, co je činí lehce vyjímečnými je fakt, že se neberou úplně vážně a čas od času v nich probleskne náznak humoru, i když humoru nepříliš výrazného, civilního. I přes to jsou ale natočeny natolik umně, že vaření vajíčka je napínavější než automobilová honička v americké detektivce. K tomu výrazně přispěje i absence výraznějšího hudebního motivu a nezvykle statická kamera zabírající několik místností, ve kterých se snímek odehrává, s minimem jakýchkoliv pohybů.

Kámen úrazu Hamerova snímku spočívá v tom, že se v něm takřka nic neděje. Děj plyne pomalu, je místy zdlouhavý a nezajímavý a nepřipravený divák má velmi vysokou pravděpodobnost, že nevydrží vzhůru. Více než o film pro masy se jedná o zajímavou studii často prováděných sociologických výzkumů a zároveň o promyšlený portrét norského venkova a jedinců, kteří na něm žijí.  

80%