USA
Režie: Jonathan Levine
Hrají: Joseph Gordon-Levitt, Anna Kendrick, Seth Rogen, Bryce Dallas Howard, Anjelica Huston
Rakovina je svině. To je známý fakt. Zabíjí nám naše blízké, ničí vzájemné vztahy, dělá z lidí podezřele vyhlížející mátohy. Ale také se díky ní dají točit filmy, které mají díky záplavě slz způsobené divákovi úspěch téměř zaručen.
Pokud vám výše sepsaný odstavec přijde nekorektní vůči lidem postiženým rakovinou, nebude asi 50/50 vhodným snímkem pro váš páteční večer. I přes své smutné téma je totiž plný vulgárních vtípků a utahování si ze smrtelné nemoci, což ti, kteří kvůli ní již o někoho přišli, nemusí strávit zrovna nejlépe.
Adamovi (J. Gordon-Levitt) je dvacet pět let. Žije obyčejným životem rádiového hlasatele, má pohlednou přítelkyni a rád běhá. Životní plány mu ale lehce pozmění běžná návštěva lékaře, během jíž se dozví o nádoru bujícím mu na páteři a o tom, že jeho šance na přežití jsou přesně padesát procent.
Zatímco jeho nejlepší přítel a kolega z práce (Seth Rogen) ho během náročné chemoterapie maximálně podporuje, přítelkyně ho začne podvádět a po nějaké době ho opustí. Další podpory se mu ale naštěstí dostane od matky, politováníhodné postavy, která se již dlouhou dobu stará o manžela s Alzheimerem a teď jí k tomu přibude syn s rakovinou. Snad se jí to vrátí v příštím životě, nebo tak něco.
Základním stavebním kamenem tohoto sympatického snímku je herecký výkon hlavního představitele - je v záběru takřka nepřetržitě a jakékoliv jeho zaváhání by tedy mělo zničující důsledky. Joseph Gordon Lewitt, dosud nepříliš známý herec výrazný snad jen v 500 dní se Summer, se ale náročné role chopil s nasazením a dokázal, že není jen nenápadnou kopií Heatha Ledgera (?).
Ony ostatně všechny herecké výkony mohou být předmětem chvály. Seth Rogen, obvykle primitivní buran, je tu sice opět za primitivního burana, ale naprosto mu to svědčí a do příběhu se jeho povaha hodí. Anjelica Huston v roli Adamovi matky má sice poměrně málo prostoru, ale i tak dokáže zaujmout a svým charakterem vzbudit v divákovi kupu emocí. A konečně Anna Kendrick (foto), hrdinova terapeutka a pro mě osobně největší překvapení filmu. Herečka známá snad jen zarytým fanouškům Twilight ságy, v níž ztvárnila spolužačku hlavní hrdinky, popřela zdání prvního dojmu, po kterém se zdála býti naprosto nevýraznou a tuctovou wannabe a předvedla, že je nejen kvalitní herečkou, ale i relativně pohlednou dívkou/ženou. Její postava je originální, netuctová a sympatická, a i přes to, že od samého začátku tušíme jak to s ní dopadne, baví nás každá její scéna.
Mixování vážné a humorné složky má tu nevýhodu, že jakmile jedna část převáží, druhá budí dojem odfláknutí a nadbytečnosti. Ne že by 50/50 bylo typickou ukázkou tohoto jevu - emoce se v divákovi vzbuzují hezky na střídačku. Problémem je pouze jejich hloubka, kdy těm komickým se doopravdy smějeme a u těch smutnějších máme slzy na krajíčku. Děje se to totiž tak často, až to začne být lehce nepříjemné. Ten kluk má přece jen rakovinu, možná umře, a my se tu smějeme jak pitomci. Nicméně toto je subjektivní záležitost, a rozhodně nemusí platit u každého.
Přes to všechno ale Padesát na padesát není náročným filmem a hodí se snad pro každou příležitost. Inteligentně pobaví, dojme, někomu možná nepatrně pomůže utřídit si životní hodnoty. A v závěru vás rozpláče.
80%
¨
Adamovi (J. Gordon-Levitt) je dvacet pět let. Žije obyčejným životem rádiového hlasatele, má pohlednou přítelkyni a rád běhá. Životní plány mu ale lehce pozmění běžná návštěva lékaře, během jíž se dozví o nádoru bujícím mu na páteři a o tom, že jeho šance na přežití jsou přesně padesát procent.
Zatímco jeho nejlepší přítel a kolega z práce (Seth Rogen) ho během náročné chemoterapie maximálně podporuje, přítelkyně ho začne podvádět a po nějaké době ho opustí. Další podpory se mu ale naštěstí dostane od matky, politováníhodné postavy, která se již dlouhou dobu stará o manžela s Alzheimerem a teď jí k tomu přibude syn s rakovinou. Snad se jí to vrátí v příštím životě, nebo tak něco.
Základním stavebním kamenem tohoto sympatického snímku je herecký výkon hlavního představitele - je v záběru takřka nepřetržitě a jakékoliv jeho zaváhání by tedy mělo zničující důsledky. Joseph Gordon Lewitt, dosud nepříliš známý herec výrazný snad jen v 500 dní se Summer, se ale náročné role chopil s nasazením a dokázal, že není jen nenápadnou kopií Heatha Ledgera (?).
Ony ostatně všechny herecké výkony mohou být předmětem chvály. Seth Rogen, obvykle primitivní buran, je tu sice opět za primitivního burana, ale naprosto mu to svědčí a do příběhu se jeho povaha hodí. Anjelica Huston v roli Adamovi matky má sice poměrně málo prostoru, ale i tak dokáže zaujmout a svým charakterem vzbudit v divákovi kupu emocí. A konečně Anna Kendrick (foto), hrdinova terapeutka a pro mě osobně největší překvapení filmu. Herečka známá snad jen zarytým fanouškům Twilight ságy, v níž ztvárnila spolužačku hlavní hrdinky, popřela zdání prvního dojmu, po kterém se zdála býti naprosto nevýraznou a tuctovou wannabe a předvedla, že je nejen kvalitní herečkou, ale i relativně pohlednou dívkou/ženou. Její postava je originální, netuctová a sympatická, a i přes to, že od samého začátku tušíme jak to s ní dopadne, baví nás každá její scéna.
Mixování vážné a humorné složky má tu nevýhodu, že jakmile jedna část převáží, druhá budí dojem odfláknutí a nadbytečnosti. Ne že by 50/50 bylo typickou ukázkou tohoto jevu - emoce se v divákovi vzbuzují hezky na střídačku. Problémem je pouze jejich hloubka, kdy těm komickým se doopravdy smějeme a u těch smutnějších máme slzy na krajíčku. Děje se to totiž tak často, až to začne být lehce nepříjemné. Ten kluk má přece jen rakovinu, možná umře, a my se tu smějeme jak pitomci. Nicméně toto je subjektivní záležitost, a rozhodně nemusí platit u každého.
Přes to všechno ale Padesát na padesát není náročným filmem a hodí se snad pro každou příležitost. Inteligentně pobaví, dojme, někomu možná nepatrně pomůže utřídit si životní hodnoty. A v závěru vás rozpláče.
80%
¨
Žádné komentáře:
Okomentovat