Francie / Německo / Polsko
Režie: Roman Polanski
Hrají: Kate Winslet, Jodie Foster, Christoph Waltz, John C. Reilly
Hrají: Kate Winslet, Jodie Foster, Christoph Waltz, John C. Reilly
Roman Polanski rozhodně není tuctový tvůrce. Krom slabosti pro mladší ročníky (nejen v oblasti vína) a životní tragédie spojené s Charlesem Mansonem, jež dělají z jeho životopisu tuze zajímavé čtení, je to autor povětšinou vážných a emočně silných snímků, a (především díky tomu) držitel hned několika zlatých cetek (krom Palmy a Glóbu i dvou Oscarů), které mu v jeho budoucí tvorbě otevírají nebývalé možnosti.
Navzdory tomu ale Polanski nesáhl po dalším velkolepém projektu a namísto toho se na nějakou dobu se čtyřmi herci zavřel do skromného bytu s cílem zadaptovat slavnou divadelní hru The God of Carnage (odtud vane vítr, co se českého názvu týče). Nakolik se mu to podařilo nemohu posoudit, jelikož hru jsem neviděl, ale okomentovat to, jak moc se mu podařilo natočit další kvalitní snímek, myslím můžu.
No, povedlo.
Z těch čtyř herců, které měl k dispozici, mají totiž tři z nich doma Oscara taky, a čtvrtý byl poctěn nominací. A jakmile máte v ryze konverzačním dramatu takovouto sortu aktérů a scénář vám nenapsal retardovaný školák, máte zaděláno na úspěch. Možná ne komerční, protože k tomu vám chybí armáda robotů a Megan Fox, ale takový ten všeobecný, kdy váš film sice nikdo nezná, ale čtyři z pěti kritiků ho tomu nikomu s radostí doporučí.
Ačkoliv role samotné jsou vcelku pevně dané, často se velmi nečekaně mění strany a rozhodně neplatí, že by páry držely pospolu. Tím se i nálada snímku pohybuje jako na houpačce, kdy vážný moment (zásadní obvinění, narážky na soukromé věci) nahradí uvolňující humorná situace (o kterou se nejčastěji postará postava Ch. Waltze).
Tento Rakušák, kterého před třemi lety objevil Quentin Tarantino a zajistil tak Hollywoodu dalšího představitele typických záporáků, zde ukazuje zajímavý vývoj svých hereckých schopností. Už to není arcilotr, který touží po ovládnutí podsvětí nebo po vyhlazení Židů, ale obyčejný člověk, který sice není svatý a jeho postava se k těm záporným teoreticky dá zařadit, ale je to i sympaťák, který jako jediný nebere celou situaci přehnaně vážně.
Pokud tedy máte představu, do čeho přibližně jdete a i přes to vás to láká, tak věřím, že nebudete zklamáni. Díky krátké délce snímku (79 minut) se nudit nebudete, a ačkoliv vás Carnage nemá čím nějak výrazně emočně zasáhnout, jedná se o zajímavý počin zajímavého tvůrce, se zajímavým obsazením a zajímavě nezajímavým dějem. Jediné, co by se mu tedy dalo vyloženě vytknout, je trochu uspěchaný a zdánlivě useklý závěr.
80%
Navzdory tomu ale Polanski nesáhl po dalším velkolepém projektu a namísto toho se na nějakou dobu se čtyřmi herci zavřel do skromného bytu s cílem zadaptovat slavnou divadelní hru The God of Carnage (odtud vane vítr, co se českého názvu týče). Nakolik se mu to podařilo nemohu posoudit, jelikož hru jsem neviděl, ale okomentovat to, jak moc se mu podařilo natočit další kvalitní snímek, myslím můžu.
No, povedlo.
Z těch čtyř herců, které měl k dispozici, mají totiž tři z nich doma Oscara taky, a čtvrtý byl poctěn nominací. A jakmile máte v ryze konverzačním dramatu takovouto sortu aktérů a scénář vám nenapsal retardovaný školák, máte zaděláno na úspěch. Možná ne komerční, protože k tomu vám chybí armáda robotů a Megan Fox, ale takový ten všeobecný, kdy váš film sice nikdo nezná, ale čtyři z pěti kritiků ho tomu nikomu s radostí doporučí.
Příběh je prostý a komorní, jak si to divadelní hry většinou vyžadují. Žádné přestřelky, automobilové honičky nebo upíři skákající po stromech. Jen dva páry rodičů, jejichž děti se popraly v parku. Vyrazilo se pár zubů, zarazilo pár třísek a urazilo několik eg, především právě těch dospělých. A tak se tedy oni "zkušení a rozumní" lidé sejdou, aby nad šálkem kávy tento drobný problém vyřešili.
Ale to, co začne jako poměrně běžný rozhovor dvou rodin jejichž potomci se nemají rádi, brzy začne ztrácet na slušnosti a hranice společenských konvencí, jež se všichni snažíme (byť skrytě) dodržovat, se začnou pomalu drolit.
Charaktery zúčastněných postav již od samého počátku naznačují, že to nepůjde úplně jednoduše. Navenek dokonalá, emancipovaná a sebevědomá žena (K. Winslet) a stejně tak sebevědomý (a k tomu cynický a sobecký) právník (Ch. Waltz) jakožto rodiče "útočníka" jsou takřka dokonalým opakem dobráckého, leč výbušného Johna C. Reillyho a drobné, knihy o Africe píšící Jodie Foster. Zprvu na povrch přátelská debata se tedy pomalu změní v hádku, která protagonistům značně znepříjemní den, ale divákovi poskytne notnou dávku inteligentní zábavy.Ačkoliv role samotné jsou vcelku pevně dané, často se velmi nečekaně mění strany a rozhodně neplatí, že by páry držely pospolu. Tím se i nálada snímku pohybuje jako na houpačce, kdy vážný moment (zásadní obvinění, narážky na soukromé věci) nahradí uvolňující humorná situace (o kterou se nejčastěji postará postava Ch. Waltze).
Tento Rakušák, kterého před třemi lety objevil Quentin Tarantino a zajistil tak Hollywoodu dalšího představitele typických záporáků, zde ukazuje zajímavý vývoj svých hereckých schopností. Už to není arcilotr, který touží po ovládnutí podsvětí nebo po vyhlazení Židů, ale obyčejný člověk, který sice není svatý a jeho postava se k těm záporným teoreticky dá zařadit, ale je to i sympaťák, který jako jediný nebere celou situaci přehnaně vážně.
Pokud tedy máte představu, do čeho přibližně jdete a i přes to vás to láká, tak věřím, že nebudete zklamáni. Díky krátké délce snímku (79 minut) se nudit nebudete, a ačkoliv vás Carnage nemá čím nějak výrazně emočně zasáhnout, jedná se o zajímavý počin zajímavého tvůrce, se zajímavým obsazením a zajímavě nezajímavým dějem. Jediné, co by se mu tedy dalo vyloženě vytknout, je trochu uspěchaný a zdánlivě useklý závěr.
80%
Žádné komentáře:
Okomentovat