Sedmá pečeť (1957)

Det Sjunde inseglet

Švédsko

Režie: Ingmar Bergman

Hrají: Gunnar Björnstrand, Bengt Ekerot, Nils Poppe, Max von Sydow

Jeden z nejklasičtějších švédských snímků od toho nejklasičtějšího švédského režiséra. Film velmi starý, černobílý, s tehdy ještě mladým Maxem von Sydowem (Prokletý ostrov, Robin Hood) v jedné z hlavních rolí, a pokládající tolik filozofických otázek, jako snad žádný jiný.

Rytíř Antonius Blosk se po dlouhé době vrací z křížové výpravy, během které začal přemýšlet o životě a smrti. Téměř ihned po svém návratu se bohužel osobně setkává se Smrtí, s níž si však dojednává odklad o jednu společnou partii šachu, která má rozhodnout o rytířově osudu. Rýpalové si zde mohou všimnout drobné nelogičnosti – tato hra totiž vznikla až přibližně sto let po velké morové ráně, za jejíhož běsnění se příběh odehrává.

Ona morová epidemie z roku 1348 má v Sedmé pečeti nemalý význam. Antonius při svém krátkém putování jemu odcizenou domovinou uvažuje nad smyslem života a nad tím, co přijde po smrti. A potkává při tom lidi všeho druhu a všelijakých charakterů, kteří se jakýmkoliv způsobem pokoušejí nemoci vyhnout. Nejdelší část cesty pak stráví s s kejklířem Jofem a jeho rodinou, díky které pozná, k čemu ten život nejspíš je a proč stojí za to nevzdávat se ho bez boje.

Hlavní tažnou silou hodinu a půl dlouhého filmu je tíživá atmosféra všudypřítomného strachu, jež hrdiny provází ať se hnou kamkoliv. Babské řeči kolující po hostincích, průvody v kápích oděných mnichů upalujících takzvané čarodějnice a všeobecná ovlivnitelnost většiny, to jsou prvky způsobující divákovi poněkud tíživý a zneklidňující pocit. Aby se však nestal nesnesitelným, je situace čas od času zlehčována mírným, se zbytkem vtipně kontrastujícím sarkasmem.

Množství otázek, které je protagonisty přímo i nepřímo pokládáno, není nikdy zcela zodpovězeno. Přednost má náznakovost, nutící diváka k zapřažení mozkových závitů a k zamyšlení se nad tím, jaký život vede a jaký by vést měl. A mimojiné právě to dává snímku další rozměr, odlišující ho od „obyčejných“ a povrchních kolegů.

90%