Neodkládej na zítřek, co můžeš odložit na pozítří

Pátek odpoledne, návrat ze školy. Člověk se těší na víkend, ale podvědomě tuší, že kdyby odpoledne udělal část práce kterou má v pondělí odevzdat, měl by to v neděli jednoduší. Nakonec si ale řekne, že v pátek má přece právo na nějaký ten odpočinek, po velice náročném týdnu, a školní záležitosti odsune na víkend samotný.

Sobota dopoledne, krátké volno v plném proudu, na práci ani pomyšlení. Natož pak  na tu školní. Dobrý oběd, nějaká ta sobotní aktivita, a náhle je pět hodin odpoledne a nám už zbývá jen den a kousek. Ale v neděli je přece času dost, má přeci jenom 24 hodin a za takovou dobu jsme zajisté schopni stihnout to nejméně čtyřikrát. Po krátkém vnitřním boji, jehož délka závisí na odhodlání každého studenta, obvykle následuje další z typických sobotních aktivit.

 Neděle ráno, naší myslí se začíná šířit panika. Plán, na který jsme se přes týden spoléhali a jehož součástí bylo rozvrhnout si onu práci na celý víkend, lehce selhal, a nám zbývá necelý jeden den, přičemž se ještě musíme naučit na pondělní test. Případné domácí úkoly s klidem ignorujeme - na ty je přece spousta času ve škole, nehledě na pojmenování „domácí,“ značící doporučení pracovat na nich doma. 

Neděle, čtyři hodiny odpoledne. Za námi je vše, co je třeba v neděli udělat a co se netýká školy, a my s odevzdaným povzdechem usedáme k sešitům, popřípadě k počítači, na kterém práci tvoříme. Po zhlédnutí novinek na internetu a šokovaném pohledu na hodiny, které ukazují pár minut po šesté, zapínáme textový editor a začínáme psát.

Ale inspirace nepřichází, text neustále upravujeme a přepisujeme, a ani přes to s ním nejsme spokojeni. V osm hodin tedy rozčileně okopírujeme článek z internetu, lehce ho upravíme a jdeme se učit na nadcházející test.

Z toho však dostaneme čtyřku, protože jsme po chvíli usnuli vyčerpáním. 

Pozn.: Napsáno jako čtvrtletní práce z ČJ a zároveň jako potencionální příspěvek do MF Dnes v rámci akce "Studenti čtou a píší noviny."