Čína / Hong Kong
Režie: Yimou Zhang
Hrají: Christian Bale, Ni Ni, Paul Schneider, Tong Dawei, Shawn Dou
Batman, respektive Bruce Wayne, se ve třetím díle Nolanovi trilogie sice rozloučil s úlohou ochránce Gothamského práva, ale bylo jen otázkou času, kdy se zase nachomýtne k nějakému tomu hrdinskému činu. Málokdo ale čekal, že se kvůli tomu přesune jednak do minulosti a jednak do Číny, konkrétně do města Nanking, roku 1937 okupovaného a následně vypleněného japonským vojskem (více viz Nankingský masakr).
Pokud se někdo nedejbože ztrácí - samozřejmě není řeč přímo o Batmanovi, nýbrž o jeho hereckém představiteli. Christian Bale si už před dotočením třetího Temného rytíře odskočil do Číny, aby se hlavní rolí podílel na doposud nejdražším čínském velkofilmu (rozpočet činil 94 000 000 amerických dolarů, což je na asijskou produkci velmi vysoké číslo) a stal se tak druhou hollywoodskou hvězdou, účinkující v čistě Čínou financovaném projektu (prvním byl Kevin Spacey v rozpačitě přijatém Xing ying bu li).
Přestože se dá ve všech ohledech říci, že Bale může být s výsledkem mnohem spokojenější než jeho předchůdce, najde se jen minimum ne-čínských diváků, kteří by Květy války mohli ocenit. Snímek totiž i přes gigantické náklady a s nimi ruku v ruce jdoucí vysoké ambice postrádal takřka jakoukoli mezinárodní propagaci, což bylo částečně zapřičiněno i tím, že se zabývá specifickou, pro Čínu bolestivou vzpomínkou a tvůrci tedy nepočítali s velkým zájmem v zahraničí. Když si ale vzpomeneme, co dokázali Američané vytřískat z Pearl Harbouru...
Christian Bale se ve snímku režiséra kultovního Hrdiny zhostil role amerického "funebráka", vyslaného do válkou zmítaného Nankingu za účelem pohřbení místního kněze. Zpočátku nám může připomínat jeho nejslavnější, již zmiňovaný charakter, Bruce Wayna, v jeho začátcích - v alkoholu východisko hledající ztroskotanec, jehož primárním cílem není dát zesnulému knězi poslední sbohem, ale najít v klášteře co nejvíce zlata a vína, ze kterých by mohl nějakou dobu vyžít. Po několika forever-alone prohýřených nocích(jelikož nezletilé klášterní studentky nejsou těmi nejlepšími parťáky pro noční pijatice) se však situace značně komplikuje a ve změti japonských vojáků, partyzánských odstřelovačů a luxusních čínských prostitutek čeká hlavního hrdinu věru těžké rozhodování.
Fakt, že svědky podobného dilematu už jsme mohli být u stovky jiných filmů, není sice příliš lichotivý, ale ani nikterak zásadní. Květy války nesázejí ani na originální scénář, ani na nějaké nečekané zvraty - je přítomno takových klišé a patosu, jako by ony Květy byly nasbírány v Růžové zahradě, a krom úplného závěru jde většinou předem odhadnout, jak se bude děj nadále vyvíjet. Na druhou stranu je ale námět samotný natolik zajímavý, že je to možná i ku prospěchu věci - kdyby se tvůrci rozhodli více experimentovat a s divákem si promyšleněji pohrávat, nemuselo by se to tak úplně vyplatit. Základní zápletka totiž nabízí tolik motivů (setkání amerického cizince s místní kulturou, skutečně se odehrávající řádění Japonců v Mandžusku ve 30. letech, a v neposlední řadě střet náboženství s válečným konfliktem), že si k výstavbě kvalitního příběhu vystačí samy a přehnané komplikování prvků, spojující ony motivy, by mohlo děj příliš roztříštit.
Ačkoliv se tedy Jinling Shisan Chai může na první pohled jevit jako jednoduchý, prvoplánovitě prostý snímek, opak je pravdou - z řemeslného hlediska se jedná o náramně zajímavé dílo, jenž vynikajícím způsobem pracuje s gradací a s budováním vnitřního napětí (druhá, civilnější polovina filmu je - i díky fungující romantické zápletce - co se napětí týče mnohem záživnější, i přes to že ta první obsahuje mnohem větší množství bojových sekvencí), dílo plné zajímavých herců (Bale je velice přesvědčivý, a zároveň příliš nezastiňuje své méně známé čínské kolegy), a především dílo s již zmiňovaným dech beroucím námětem, kvůli kterému by stál za zhlédnutí i tříhodinový dokument režírovaný Zdeňkem Troškou. Je tedy rozhodně škoda, že mu není ve světě věnována větší pozornost.
90%
Fakt, že svědky podobného dilematu už jsme mohli být u stovky jiných filmů, není sice příliš lichotivý, ale ani nikterak zásadní. Květy války nesázejí ani na originální scénář, ani na nějaké nečekané zvraty - je přítomno takových klišé a patosu, jako by ony Květy byly nasbírány v Růžové zahradě, a krom úplného závěru jde většinou předem odhadnout, jak se bude děj nadále vyvíjet. Na druhou stranu je ale námět samotný natolik zajímavý, že je to možná i ku prospěchu věci - kdyby se tvůrci rozhodli více experimentovat a s divákem si promyšleněji pohrávat, nemuselo by se to tak úplně vyplatit. Základní zápletka totiž nabízí tolik motivů (setkání amerického cizince s místní kulturou, skutečně se odehrávající řádění Japonců v Mandžusku ve 30. letech, a v neposlední řadě střet náboženství s válečným konfliktem), že si k výstavbě kvalitního příběhu vystačí samy a přehnané komplikování prvků, spojující ony motivy, by mohlo děj příliš roztříštit.
Ačkoliv se tedy Jinling Shisan Chai může na první pohled jevit jako jednoduchý, prvoplánovitě prostý snímek, opak je pravdou - z řemeslného hlediska se jedná o náramně zajímavé dílo, jenž vynikajícím způsobem pracuje s gradací a s budováním vnitřního napětí (druhá, civilnější polovina filmu je - i díky fungující romantické zápletce - co se napětí týče mnohem záživnější, i přes to že ta první obsahuje mnohem větší množství bojových sekvencí), dílo plné zajímavých herců (Bale je velice přesvědčivý, a zároveň příliš nezastiňuje své méně známé čínské kolegy), a především dílo s již zmiňovaným dech beroucím námětem, kvůli kterému by stál za zhlédnutí i tříhodinový dokument režírovaný Zdeňkem Troškou. Je tedy rozhodně škoda, že mu není ve světě věnována větší pozornost.
90%
Žádné komentáře:
Okomentovat