The Dark Knight Rises
USA / Velká BritánieRežie: Christopher Nolan
Hrají: Christian Bale, Morgan Freeman, Gary Oldman, Michael Caine, Tom Hardy, Anne Hathaway, Joseph Gordon-Levitt, Marion Cotillard
Je tomu sedm let, co Christopher Nolan oživil sérii v tu dobu považovanou za ztracenou. Joel Schumacher snímkem Batman a Robin odstartoval takovou averzi vůči netopýřímu hrdinovi, že byl Nolan považován takřka za blázna, když se k ní rozhodl vrátit. Jak ale jistě všichni víme, tento značně riskantní krok se mu několikanásobně vyplatil a Batman začíná se stal takovým hitem, že netrvalo dlouho a vzniklo pokračování - opěvovaný Temný rytíř, jenž je považován za bezkonkurenčně nejlepší film o Batmanovi všech dob. A "bohužel" nutno říci, že tomu tak zůstává i po premiéře jeho Povstání.
Pro Nolana to byla pravděpodobně největší výzva jeho života. Zatímco před Temným rytířem od něj nikdo zas tolik neočekával, po něm se stal jedním z nejsledovanějších filmařů světa a brilantním Počátkem své fanoušky jen utvrdil v tom, že od něj mohou očekávat velké věci. The Dark Knight Rises byl tedy logicky sledován od samého začátku natáčení, kdy se na veřejnost dostala videa z natáčení v Pittsburghu a s nimi i první záběry a fotky hlavního záporáka tohoto filmu - maskovaného teroristy Banea.
Již od té doby tedy bylo možno srovnávat, nakolik tato inteligentní hora svalů v podání Toma Hardyho (Warrior, Počátek) obstojí ve srovnání s Jokerem, kterého k dokonalosti (a k Oscarovi) dovedl zesnulý Heath Ledger. Nolan zajisté udělal dobře, že jako hlavního padoucha zvolil právě Banea - kdyby si ze široké škály Batmanových protivníků zvolil takového Hádankáře nebo Tučňáka, čili podobný archetyp jako je Joker, bylo by srovnávání mnohem snazší a představitel oné role by měl extrémně těžké (ne-li nemožné) Ledgerovi se vyrovnat. Bane je ale natolik jiným typem postavy, že porovnání sice možné je, ale nelze s jistotou říci, který z herců se své role zhostil lépe. Zatímco Joker, potažmo Ledger, pracoval především s mimikou a hlasem, Hardy pro svou roli nabral přes 10 kilogramů svalové hmoty (a to už předtím nebyl žádné chrastítko, viz. právě Warrior), a s hlasem pracuje taktéž - ten, ačkoliv je kvůli masce dodatečně upravován, zní ve finální podobě možná děsivěji než Jokerův.
Hardy se celkově své role zhostil zodpovědně, a Bane je tedy jedním z hlavních kladů Nolanova nového snímku. Od anarchie a chaosu, kterých se Joker snažil dosáhnout prostřednictvím strachu a intrik, je Bane zosobněním čiré síly a za svým cílem jde "přes mrtvoly" (doslova) s ledovým klidem, který nahání husí kůži nejen celému Gothamu, ale i plnému kinosálu. Jediná škoda je jeho nevyužití v závěru - postava jako on si zasloužila sofistikovanější "odklizení ze scény".
Bane, kvůli kterému se Batman vrací z osm let trvajícího odpočinku, ale zdaleka není jedinou novou postavou gothamského universa. Je zjevné, že se Nolanovi zamlouvala atmosféra z natáčení Počátku, jelikož z něj do závěru své netopýří trilogie krom své stálice, Michaela Caina (Alfred), a již zmíněného Toma Hardyho přizval i Josepha Gordon-Levitta (policista Blake) a Marion Cotillard (kolegyně Bruce Wayna). A aby těch charakterů nebylo málo, získala svou roli i Anne Hathaway (Catwoman, ačkoliv toto označení se ve filmu nikdy nepoužije) a navíc se ze záhrobí vrátil Liam Neeson (Ra's Al Ghul). A i přesto, že má film dlouhých 164 minut, je nutno konstatovat, že je to prostě moc.
Ačkoliv každá z rolí je výtečně zahrána (aby ne, s takovýmto obsazením), žádné se nedostane tolik prostoru, aby se stala živoucím charakterem se svým cílem a se svou motivací. Všechno jsou to pouze figurky, potřebné k posunutí děje, ale samostatně nefunkční. I Bane, oficiálně hlavní vedlejší postava, mohl být využit mnohem lépe, kdyby byl získal více času na ukázání čeho všeho je schopen. Jediným milým překvapením co se postav týče je tedy Catwomen - tedy spíš Selina Kyle, mrštná zlodějka šperků a chvíli protivník, chvíli spolupracovník Batmana. Od té nikdo příliš nečekal (naopak se proti jejímu obsazení vzedmula vlna protestů), nicméně jmenovkyně Shakespearovi manželky se své úlohy ujala s grácií a dodala postavě takový šmrnc, že si nejen mužská část hlediště užije každou scénu s ní.
Co závěru Nolanovo působení v Gothamu nelze vytknout, je epičnost a rozmach, s jakým k látce přistupuje. Je vidět že relativně vysoký rozpočet byl ze sta procent využit, na rozdíl třeba od nového Spider-mana, který není ani tak Amazing, jako spíš vytunelovaný, a veškeré efekty a demoliční scény, kterých je vzhledem k Baneově povaze nespočet, vypadají vážně dobře. Ostatně, co by nevypadalo dobře s hudbou Hanse Zimmera? Ten sice nepřichází s ničím příliš novým (až na motiv skandujícího davu, který se ve filmu objevuje hned několikrát), ale umně kombinuje hudbu z předchozích dvou dílů a podbarvuje tak pocit uzavření jednoho dlouhého, povedeného a extrémně výnosného příběhu.
Přesto všechno by se ale našlo několik dalších skutečností, které celkový dojem lehce kazí. Jednak samozřejmě to, že po více jak ročním čekání se sebeamatérštější kritik rád uchopí jakéhokoliv škobrtnutí, díky kterému může TDKR shodit a pošlapat (zatímco člověk, který se o existenci filmu dozvěděl večer před premiérou, zažívá pocity přece jen o něco kladnější). Hlavním problémem ale je, že těch škobrtnutí tam přece jen trochu je. Vzhledem k velkému množství postav se zákonitě často mění lokace a situace dění, což se Nolan snaží řešit střihem prokládaným záběry na město z ptačí perspektivy, doprovázenými zmíněnou Zimmerovou kulervoucí hudbou. Ta je však zrovna tady poněkud zbytečná a nepatřičná - když vás skladatel ohromí již při takto triviálních záběrech, co si má počít v doopravdy vypjaté situaci?
Další slabinou, ač je těžké to v případě tak skvělého vypravěče, jakým je Nolan, se zdá být scénář. Ten sice dodržuje gradaci jednotlivých scén, ale gradace filmu jako celku v něm trochu chybí. Přebývají naopak tak dva-tři zvraty, bez kterých by se snímek bez problému obešel a ze kterých srší Nolanova touha diváka uzemnit, tak jako se mu to povedlo tolikrát předtím. Tentokrát to však trochu drhne.
Nehledě na výtky se ale stále jedná o silný nadprůměr, který jasně převyšuje valnou většinu komiksové produkce (srovnatelní mohou být Avengers, ke kterým je však přistupováno s daleko větším nadhledem na úkor atmosféry, tudíž je těžké určit "vítěze"). Nolanovi a jeho spolupracovníkům se podařilo Batmana nejprve oživit, poté mu umožnit zažít si svou chvilku slávy a nakonec ho poslat na zasloužený odpočinek, a to s notnou dávkou důstojnosti. Co na tom, že jí mohlo být i víc.
85%
Pro Nolana to byla pravděpodobně největší výzva jeho života. Zatímco před Temným rytířem od něj nikdo zas tolik neočekával, po něm se stal jedním z nejsledovanějších filmařů světa a brilantním Počátkem své fanoušky jen utvrdil v tom, že od něj mohou očekávat velké věci. The Dark Knight Rises byl tedy logicky sledován od samého začátku natáčení, kdy se na veřejnost dostala videa z natáčení v Pittsburghu a s nimi i první záběry a fotky hlavního záporáka tohoto filmu - maskovaného teroristy Banea.
Již od té doby tedy bylo možno srovnávat, nakolik tato inteligentní hora svalů v podání Toma Hardyho (Warrior, Počátek) obstojí ve srovnání s Jokerem, kterého k dokonalosti (a k Oscarovi) dovedl zesnulý Heath Ledger. Nolan zajisté udělal dobře, že jako hlavního padoucha zvolil právě Banea - kdyby si ze široké škály Batmanových protivníků zvolil takového Hádankáře nebo Tučňáka, čili podobný archetyp jako je Joker, bylo by srovnávání mnohem snazší a představitel oné role by měl extrémně těžké (ne-li nemožné) Ledgerovi se vyrovnat. Bane je ale natolik jiným typem postavy, že porovnání sice možné je, ale nelze s jistotou říci, který z herců se své role zhostil lépe. Zatímco Joker, potažmo Ledger, pracoval především s mimikou a hlasem, Hardy pro svou roli nabral přes 10 kilogramů svalové hmoty (a to už předtím nebyl žádné chrastítko, viz. právě Warrior), a s hlasem pracuje taktéž - ten, ačkoliv je kvůli masce dodatečně upravován, zní ve finální podobě možná děsivěji než Jokerův.
Hardy se celkově své role zhostil zodpovědně, a Bane je tedy jedním z hlavních kladů Nolanova nového snímku. Od anarchie a chaosu, kterých se Joker snažil dosáhnout prostřednictvím strachu a intrik, je Bane zosobněním čiré síly a za svým cílem jde "přes mrtvoly" (doslova) s ledovým klidem, který nahání husí kůži nejen celému Gothamu, ale i plnému kinosálu. Jediná škoda je jeho nevyužití v závěru - postava jako on si zasloužila sofistikovanější "odklizení ze scény".
Bane, kvůli kterému se Batman vrací z osm let trvajícího odpočinku, ale zdaleka není jedinou novou postavou gothamského universa. Je zjevné, že se Nolanovi zamlouvala atmosféra z natáčení Počátku, jelikož z něj do závěru své netopýří trilogie krom své stálice, Michaela Caina (Alfred), a již zmíněného Toma Hardyho přizval i Josepha Gordon-Levitta (policista Blake) a Marion Cotillard (kolegyně Bruce Wayna). A aby těch charakterů nebylo málo, získala svou roli i Anne Hathaway (Catwoman, ačkoliv toto označení se ve filmu nikdy nepoužije) a navíc se ze záhrobí vrátil Liam Neeson (Ra's Al Ghul). A i přesto, že má film dlouhých 164 minut, je nutno konstatovat, že je to prostě moc.
Ačkoliv každá z rolí je výtečně zahrána (aby ne, s takovýmto obsazením), žádné se nedostane tolik prostoru, aby se stala živoucím charakterem se svým cílem a se svou motivací. Všechno jsou to pouze figurky, potřebné k posunutí děje, ale samostatně nefunkční. I Bane, oficiálně hlavní vedlejší postava, mohl být využit mnohem lépe, kdyby byl získal více času na ukázání čeho všeho je schopen. Jediným milým překvapením co se postav týče je tedy Catwomen - tedy spíš Selina Kyle, mrštná zlodějka šperků a chvíli protivník, chvíli spolupracovník Batmana. Od té nikdo příliš nečekal (naopak se proti jejímu obsazení vzedmula vlna protestů), nicméně jmenovkyně Shakespearovi manželky se své úlohy ujala s grácií a dodala postavě takový šmrnc, že si nejen mužská část hlediště užije každou scénu s ní.
Co závěru Nolanovo působení v Gothamu nelze vytknout, je epičnost a rozmach, s jakým k látce přistupuje. Je vidět že relativně vysoký rozpočet byl ze sta procent využit, na rozdíl třeba od nového Spider-mana, který není ani tak Amazing, jako spíš vytunelovaný, a veškeré efekty a demoliční scény, kterých je vzhledem k Baneově povaze nespočet, vypadají vážně dobře. Ostatně, co by nevypadalo dobře s hudbou Hanse Zimmera? Ten sice nepřichází s ničím příliš novým (až na motiv skandujícího davu, který se ve filmu objevuje hned několikrát), ale umně kombinuje hudbu z předchozích dvou dílů a podbarvuje tak pocit uzavření jednoho dlouhého, povedeného a extrémně výnosného příběhu.
Přesto všechno by se ale našlo několik dalších skutečností, které celkový dojem lehce kazí. Jednak samozřejmě to, že po více jak ročním čekání se sebeamatérštější kritik rád uchopí jakéhokoliv škobrtnutí, díky kterému může TDKR shodit a pošlapat (zatímco člověk, který se o existenci filmu dozvěděl večer před premiérou, zažívá pocity přece jen o něco kladnější). Hlavním problémem ale je, že těch škobrtnutí tam přece jen trochu je. Vzhledem k velkému množství postav se zákonitě často mění lokace a situace dění, což se Nolan snaží řešit střihem prokládaným záběry na město z ptačí perspektivy, doprovázenými zmíněnou Zimmerovou kulervoucí hudbou. Ta je však zrovna tady poněkud zbytečná a nepatřičná - když vás skladatel ohromí již při takto triviálních záběrech, co si má počít v doopravdy vypjaté situaci?
Další slabinou, ač je těžké to v případě tak skvělého vypravěče, jakým je Nolan, se zdá být scénář. Ten sice dodržuje gradaci jednotlivých scén, ale gradace filmu jako celku v něm trochu chybí. Přebývají naopak tak dva-tři zvraty, bez kterých by se snímek bez problému obešel a ze kterých srší Nolanova touha diváka uzemnit, tak jako se mu to povedlo tolikrát předtím. Tentokrát to však trochu drhne.
Nehledě na výtky se ale stále jedná o silný nadprůměr, který jasně převyšuje valnou většinu komiksové produkce (srovnatelní mohou být Avengers, ke kterým je však přistupováno s daleko větším nadhledem na úkor atmosféry, tudíž je těžké určit "vítěze"). Nolanovi a jeho spolupracovníkům se podařilo Batmana nejprve oživit, poté mu umožnit zažít si svou chvilku slávy a nakonec ho poslat na zasloužený odpočinek, a to s notnou dávkou důstojnosti. Co na tom, že jí mohlo být i víc.
85%
Žádné komentáře:
Okomentovat